Další díl mého vzděllávacího seriálu jsem se rozhodla zasvětit fenoménu "autobus z/do domoviny". Mnozí z vás si jistě poklepou na čelo s myšlenkou - "holka bláhová, kdo by sem tak jezdil." A já bych vám nedokázala odpovědět. Pravdou je, že do Nezemě jezdí dokonce dvě přímé linky a četností spojů zdatně šlapou na paty maršrutkám ...
Epizodu se ztrátou a znovuobjevením lístku hoďte za hlavu, dopravte se včas na místo odjezdu autobusu a uvidíte nevídané. Lidu jak na tržnici a materiálu taktéž ... v tuto chvíli ještě nepropadejte panice, že se to do toho autobusu všechno nevejde. Máte totiž pravdu. Nevejde! Většina nezemšťanů zůstane na (ne)zemi a na palubu vkročí jen pár vyvolených ... ale materiál se nalodí všechen. Cestu do domoviny mi zpříjemňovaly dva OPRAVDU velké koberce a cestu zpět dveře od auta (a polovina skladu CzechComputeru). Předpokládejte, že materiál zabere každý centimetr krychlový volného prostoru a v tu chvíli zapomeňte na všechny celní předpisy, protože i kdybyste se ze solidarity k bližním k nějakému pašovanému materiálu na hranicích přihlásili, tak toho chlapečka ukrytého na WC celníkům nevysvětlíte.
A až všechno nalodíte a rodiny s nadějí a dojetím v očích zamávají těm, co měli štěstí (čti víza), autobus vypluje. Jen v Neměstě udělá šest zastávek, aby se řidič každého příbuzného zeptal, jestli něco nepotřebuje. A ouha! Sestřenice potřebuje nákup, tak vás čeká exkurze po venkově ... možná vás trochu překvapí, že pouhá cesta Nezemí spolkne sedm hodin vašeho cestovního času.
V případě, že neopustíte stále se plnící autobus, dojedete na hranici, kde se všechny oči zabodnou do vaší sedačky, protože jako jediný majitel pasu země EU jste hodně podezřelý! Pokuste se vypadat naprosto stejně jako na pasové fotografii - nedokážu odhadnout, jaký by příběh dostal spád, kdybych si ostříhala vlasy. Prožijte si tu poslední minutu hanby a podezřívání, protože od teď máte esa v rukávu VY. Na každé další hranici si vychutnávejte úsměvy celníků a věty: "Všichni si vystoupí, kromě slečny/pána s domovským pasem." Svět patří jen VÁM (pokud máte špunty v uších a klapky na očích), po celou dobu vás totiž bude provázet hudební a filmový doprovod nezemské a ruské produkce. Vězte, že 24 hodin nevydrží ani ostřílený milovník kasovních propadáků ... v domovině budete vystupovat plačky.
Čas, který vám byl v domovině dán, užijte dle libosti! S blížícím datem odjezdu asi pocítite žaludeční nevolnost. Poslední noc i silné povahy stráví plačíc na záchodě v důvěrném objetí s normální (netureckou) toaletou. Ráno se nechte dopravit na nádraží a mezi vzlyky si možná ani nevšimnete, že nástupiště zeje prázdnotou. Tento fakt nejde opomíjet věčně a hodinu po plánováném odjezdu se budete muset vydat k přepážce autodopravce. Paní vám s nechápavým výrazem a špatnou češtinou sdělí: "Neska nic nejede, zrušeno. To neni vaša chyba. Jedete zítra."
Není to vaše chyba! Tak jeďte zítra a pokud si to během těch 24 hodin v autobuse nerozmyslíte, vyzvednu si vás!
Žádné komentáře:
Okomentovat