paranoia

Když najednou v kanceláři všichni mluví neřečí, ačkoli doteď mluvili jazyky.
Když kolem vás na ulici prolétne flaška a rozbije se metr před vámi.
Když vám přidělená opora v domovině přestane odpovídat na maily.
Když na trhu dostanete slevu na kus mrtvého zvířete.
Když se soused usměje a odpoví na pozdrav.

... to všechno je v pořádku, ale ta poloprázdná maršrutka ve tři odpoledne ....

Poslední soud

Až si Bůh u posledního soudu na Nezemi zase vzpomene a zeptá se, co jsem pro ni udělala. S hrdostí sobě vlastní odvětím: "Spravila jsem jeden počítač, co ji pomáhal tunelovat."

Takhle se zachraňuje svět!

Tiraspol

Pohled zepředu nepřekvapí

Pohled zezadu šokuje

pracovně

Ráno jsem se do Centra pro odložené děti vydala s odhodláním skončit. Neřeč se nejsem schopná naučit a šikanu z důvodu ovládání konkurenční řeči jsem se rozhodla netolerovat! Člověk míní ... život mění. Hned ve dveřích se ke mně přitulila roztomilá blonďatá holčička s tváří anděla. A pak jsem byla svědkem jak vychovatelka usměrňovala děti pohlavky a řekla jsem: "Tohle místo mě potřebuje." A se zářivým úsměvem a srdcem tepajícím v rytmu empatie jsem uklízela zahradu a pokoje dětí.
Na lámání chleba došlo, když mě po hodině venkovních her v mrazu (snad - 150°C) jedno zlatíčko čtyřikrát koplo do holeně, šestkrát bouchlo autíčkem a popáté mi hodilo písek do očí, neudržela jsem se. S pistolí u hlavy jsem se mu pak snažila vysvětlit mou mateřštinou, že na Západě se k sobě chováme slušně ...

ne, ne ... tohle místo mě nepotřebuje, alespoň do doby než si dodělám ten zbrojní průkaz!

hřbitov

Pokud zapomenete vystoupit z maršrutky, která jede ke mně domů, tak vás podivný pan řidič (úplně všichni jsou podivní) vysadí na hřbitově. A není to jen tak ledajaký hřbitov. Je to největší židovský hřbitov v Evropě. Což je poznatek ze včech původců Nezemí, ale pro mne je ten hřbitov důležitý, protože děti se nestydí říct všem: "Tatínek se uchlastal."

a "Maminka celé naše dětství běhala po louce."

"Proto jsme postavili pomník našemu autu."

Pro tu odzbrojující upřímnost .... i já dávám svoje

Lekce 1: maršrutky

Nejprve je nutné zmínit, že ministerstvo zahraničních věcí jejich používání nedoporučuje, ale popravdě, jestli jste přežili návštěvu kliniky, grilování a přecházení silnice, tak směle do dalších zážitků!!

Možná vás může zmást, že se maršrutka před vámi pokusí skrýt pod sérii matoucích názvů jako minibus nebo maxi-taxi. Když se nenecháte, tak vězte, že maršrutka je dodávka přestavěná na minibus. Provedení se různí, spolehnout se můžete jen na funkční klakson a obrázek svatého na palubní desce. Obojí se hodí.

Maršrutky jezdí po vyznačených trasách v intervalech, které řidič uzná za vhodné. Proto nikdy nikam nedorazíte včas. Zastavíte je mávnutím. Můžete vyzkoušet světácké laxní mávnutí, jakoby o nic ani nešlo a zůstanete civět na zadní světla. Raději mávejte jako o život! Nikdy nevíte, kdy pojede další!

Po nástupu urychleně vyhledejte a pohodlně se uvelebte na sedadlo u okýnka (doporučuji cestovat z okraje města, kam se snadno dopravíte taxíkem). Pohodlně se uvelebíte jen v případě, že měříte 150cm a méně, jinak se tam pokuste nějak poskládat! Poklepejte na rameno člověku, co sedí před vámi a dejte mu do ruky peníze -minimálně tři fufníky, které překvapivě doputují k řidiči a přeplatek zpět k vám (opakovaně ověřeno a jedna cesta stojí pouhé). A připravte se na překonávání rekordu v počtu dopravních přestupků spáchaných přeplněnou dodávkou, protože řidič je ochoten zastavit naprosto kdekoli a komukoli. Až se budete řítit ulicemi Neměsta a přemýšlet, jak poznáte místo, kde vystoupit. Vězte, že jako orientační bod vám NEposlouží "takový polorozpadlý/nedostavěný barák". Mnohem lepší nápad je, zorientovat se podle MacDonaldu, protože ty jsou ve městě pouze tři.

V případě, ať už jste se zorientovali nebo ne, nastal čas maršrutku opustit, protože určitě nechcete zůstat o samotě s tím divným chlápkem, co tenhle kolotoč řídí. Proderte se dopředu a slušně požádejte řidiče, ať zastaví, což se s největší pravděpodobností mine účinkem. Stačí pouhé "zděs", nebo vyčkat, až bude vystupovat někdo jiný. Při výstupu se udeříte do čela, protože tahle země není pro velký a v den, kdy se při vystupování vaší hlavě nic nestane jste se sem ASI(za)MILOVALI.

... já se pokaždé ještě bouchnu.

piknik

Když vás v pohostiné Nezemi pozvou na grilování, může to vypadat třeba takto:

Lednice

V domovině se zavírají do jogurtů dobré mámy a tady se vejdou do margarínů celé rodiny.

Sirény

Když mám otevřené okno, zaslechnu občas zvuk sirény. Nastal čas zjistit, zda je to jen zkouška, nebo přestala fungovat chladící věž v nějaké přilehlé jaderné elektrárně. A kde je vlastně nejblližší jaderná elektrárna? Může mě ozářit přillehlá cementárna?

Dům hrůzy

Nezemě má zvláštní imigrační politiku, když se rozhodnete zůstat déle, než je nutné k přepřažení koní. Budete muset navštívit dům hrůzy - KLINIKU.
Zde je na vás již přichystán psycholog, který má za úkol zjistit, jaké šílenství ovládlo váš mozek, když jste se rozhodli zůstat. A pokud vás nepřesvědčí ke změně úmyslu, tak můžete do dalších dveří. Tam na vás bude čekat paní (na místní poměry neobvykle rozměrná), která vám odebere krev ... nikdy, nikdy, nikdy se neptejte, proč to dělala přes vatičku a proč jehla vypadala tak nesterilně. Jen se v duchu pochvalte za nápad, nechat se v domovině za nekřesťanské peníze očkovat. V dalších dveřích si nemusíte odkládat kabát, stačí jim vzorek exkrementu. Co se děje za dveřmi gynekologické ordinace si nechám pro sebe a svého přítele, jemuž doma v slzách vysvětlím, co stojí za naším zpackaným sexuálním životem. A protože krve není nikdy dost, čeká vás další odběr tentokrát vaši krev vlijou do smaltované mističky (podobnou máte všichni na chalupě) a přimíchájí chemikálie různých barev a pokud to nevybouchne ... další dveře. Tentokrát se na dveřích píše RTG, ale ve skutečnosti vás nechají nastoupit na přístroj, který vypadá úplně jako Nautilus, ale nikam nejede. Jen vás trochu ozáří. Teda vlastně hodně. Vlastně budete rádi, že s vámi na té lodi nebyl pavouk a vy netrávíte zbytek života jako Spiderman a pak můžete domů ... ale protože nezemšťani mají víc orgánů, tak zítra přijďte zas!!

co se mi v Nezemi líbí

je vymáhání výživného.

... a to je na každém rohu.

A taky můžete jet z každé zastávky, kam se srdci zachce ....

  Číslo autobusu doplňte dle libosti, nebo vyčkejte na vlak  ... šance jsou vyrovnané.

Sliby se maj plnit ....

nebo taky ne.

Až se budete první noc v Nezemi nad ránem domů vracet oknem, budete rádi, že se slibovaný velký pes nekoná.

A proč se vracím domů oknem? Nedostala jsem klíče.

první poznatky z Nezemě

Očkování proti vzteklině byl nemysl. Těch toulavých psů je na ulicích tolik, že mě spíš sežerou než nakazí.

Pokud se mi podaří odrazit útok psů, nemůžu přežít přecházení ulice, protože většina ulic nemá jediný přechod pro chodce (ona většina ulic nemá ani jedinou dopravní značku).

A pokud přežiju obojí, tak o tom po návratu napíšu muzikál ... a to nepřežije nikdo.