úterý 24. dubna 2012

konspirační teorie

Nemám konspirační teorie ráda, ale shrňme si holá fakta. Je 1.dubna a do vlasti odjíždí Francouz původem z Maroka, který se prokazatelně angažoval v nezemské odnoži Al-Kajdy (pravdou je, že se angažoval jen na osobních setkáních, a protože byt opustil za celých 9 měsíců jen dvakrát, tak se asi nestal vrcholovým managerem). Já se stěhuji do jeho pokoje.

2. dubna přichází opravář, který zřejmě instaluje odposlouchávací zařízení do vysavače a kameru na schodiště.

3. dubna v 6.42 se rázným kopáním do dveří domáhá vstupu soused. Za mého nechápavého přikyvování vypíná vodu a řve na mne něco o novém bazénu, který si s naší pomocí vybudoval. Učitelka řeči mi to následně překládá jako trochu archaické vyjádření díků. Po sousedově přátelské návštěvě v rychlém sledu přichází a odchází tři instalatéři. Žádný nic neudělá, jen se ptají kolik dívek zde bydlí a zda jsou vdané.

Období 5. - 7.dubna: v našem bytě se objevuje kočka a mizí obě spolubydlící. Kočka vypadá jako důmyslné odposlouchávací zařízení.

Období 7. - 23. dubna: Švédská spolubydlící propadá panice a do bytu se vrací pouze v doprovodu amerického vojáka, kterého vydává za svého přítele. U druhé spolubydlící se začíná projevovat pokročilá forma Alzheimera a kočka nekoordinovaně bloudí bytem.

23. dubna v koupelně se znenadání objevuje vodopád, po kterém již delší dobu toužíme, ale bohužel sousedé nesdílejí naše nadšení a opět nám vypínají vodu. Tentokrát už na nás jen beze slova koukají a v jejich očích čteme výhrůžky, z nichž nejakceptovatelnější je ta zahrnující rozčtvrcenou kočku. Protože se bojíme vycházet, voláme si o půlnoci pro pizzu. S překvapením zjišťujeme, že všechny telefony v bytě jsou němé. Zamykáme dveře, které ještě zajistíme skříní. Já se jdu namalovat a převléct do plesových šatů a doufám, že má krása vzbudí soucit v útočnících. Spolubydlící se ozbrojuje kočkou.

Tato noc bude dlouhá....

neděle 15. dubna 2012

hry o Olymp

     Každoročně v Nezemi probíhají hry o Olymp - samozřejmě v menším měřítku než ty opravdové, protože v Nezemi jsou přeci jen kopce spíš ještě takovými kopečky. Hry se konají v pravoslavných kostelích v čase pravoslavných Velikonoc, což sice zapáchá náboženstvím, ale průběh je čistě světský.
    
    Na rozehřátí davu předvede (zřejmě) pan majitel kouzelnický trik s mizením v různých otvorech v oltáři. Postupně vejde a vyjde do všech dveří, čímž publikum přesvědčí, že všechny dveře jsou opravdové a nikde nejsou falešná zrcadla ani podobné kouzelnické triky. S odvahou Davida Cooperfielda vstoupí za oltář a zmizí. Trik je velice působivý a většina přítomných se zmůže jen na pokřižování.
  
    Následuje proluka v programu, která je způsobená přechodem na noční proud a kostel se na okamžik ponoří do tmy. Organizátor pohotově přispěchá s náhradním řešením a připálí všem svíčky, které naštěstí všichni mají u sebe. Bohužel nastalá tma některé inspiruje k rabování a několik mužů prchá s kříži a ikonami z kostela. Většina přihlížejících je ignoruje a masíruje si svaly na další disciplínu.

    Úder zvonu odstartuje první a poslední disciplínu. Všichni se zapálenými svícemi vyběhnou z kostela. Já v nastalém zmatku získávám drobné zpoždění, které se mi již nepodaří vyrovnat. Cílem je oběhnout kostel se zapálenou svící (ta moje kvůli povětrnostním podmínkám opakovaně zhasíná). Sice se zdá, že někteří fixlují a zhasnutou svíci znovu rozsvěcují, či používají důmyslné krytky, ale vyloučen nikdo není.
   
    Po té se lidé opět shromáždí v kostele a je vyhlášen vítěz. Letos to byl nějaký Christos! Христос воскресе!