Každoročně v Nezemi probíhají hry o Olymp - samozřejmě v menším měřítku než ty opravdové, protože v Nezemi jsou přeci jen kopce spíš ještě takovými kopečky. Hry se konají v pravoslavných kostelích v čase pravoslavných Velikonoc, což sice zapáchá náboženstvím, ale průběh je čistě světský.
Na rozehřátí davu předvede (zřejmě) pan majitel kouzelnický trik s mizením v různých otvorech v oltáři. Postupně vejde a vyjde do všech dveří, čímž publikum přesvědčí, že všechny dveře jsou opravdové a nikde nejsou falešná zrcadla ani podobné kouzelnické triky. S odvahou Davida Cooperfielda vstoupí za oltář a zmizí. Trik je velice působivý a většina přítomných se zmůže jen na pokřižování.
Následuje proluka v programu, která je způsobená přechodem na noční proud a kostel se na okamžik ponoří do tmy. Organizátor pohotově přispěchá s náhradním řešením a připálí všem svíčky, které naštěstí všichni mají u sebe. Bohužel nastalá tma některé inspiruje k rabování a několik mužů prchá s kříži a ikonami z kostela. Většina přihlížejících je ignoruje a masíruje si svaly na další disciplínu.
Úder zvonu odstartuje první a poslední disciplínu. Všichni se zapálenými svícemi vyběhnou z kostela. Já v nastalém zmatku získávám drobné zpoždění, které se mi již nepodaří vyrovnat. Cílem je oběhnout kostel se zapálenou svící (ta moje kvůli povětrnostním podmínkám opakovaně zhasíná). Sice se zdá, že někteří fixlují a zhasnutou svíci znovu rozsvěcují, či používají důmyslné krytky, ale vyloučen nikdo není.
Po té se lidé opět shromáždí v kostele a je vyhlášen vítěz. Letos to byl nějaký Christos! Христос воскресе!
Žádné komentáře:
Okomentovat